Mezi zdravotní problémy, které se mohou vyskytovat v chovech bostonských teriérů patří geneticky podmíněné onemocnění pohybového aparátu zvané luxace pately a dále oční choroba označovaná jako progresivní retinální atrofie PRA.
Vyšetření na tato onemocnění nejsou pro uchovnění bostonka povinná a záleží jenom na chovateli, jak se k dané problematice postaví.

Luxace pately
    Jedná se o onemocnění kolenního kloubu, které ve větší míře postihuje malá plemena a jehož výskyt má dědičný základ.Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny vedoucími ke změně polohy čéšky do abnormální pozice.
Důležité je ovšem rozlišit luxaci pately vrozenou a nebo traumatickou např.způsobenou úrazem.

Podle směru vrozenou luxaci pately dělíme na:
mediální ( vnitřní ) - malá a trpasličí plemena ale postihuje i plemena větší
laterální ( vnější ) - postihuje častěji velká a obří plemena psů


Stupně luxace:
1.stupeň je nejlehčí a nemá zpravidla výrazné příznaky. Patela se při manuálním vykloubení vrátí sama do původní polohy.
2.stupeń patela se samovolně vyklubuje a sama se vrací zpět do původní polohy. Pes je schopen si sám vrátit nohu do původní polohy, takže vidíme, že chvíli běží po třech a najednou zase normálně po všech čtyřech nohách.
3.stupeň patela je luxovaná trvale a pokud se snažíme dát ji do žádoucí polohy vrací se ihned do pozice abnormální.
4.stupeň trvalá luxace pately.Deformita končetiny a bolestný pohyb způsobený vykloubením.Omezená funkčnost kolenního kloubu.

     Léčba tohoto onemocnění a tedy vlastně to, co se týká budoucího majitele takto postiženého psa spočívá. U nižšího stupně v klidovém režimu a podávání chondroprotektiv omezujících vznik osteoartrózy.U traumatické luxace je možný i fixační obvaz. Pokud jedinec vykazuje klinické příznaky nezbývá než tento problém vyřešit chirurgickým zákrokem. Operaci necháme provést co nejdříve a nečekáme až do dospělosti. U těžšího stupně luxace je operace prevencí vzniku závažných deformit.

PRA ( Progresivní retinální atrofie )
Projevuje se degenerací oční sítnice a zaujímá první místo v řadě dědičných chorob oka. Dochází k postupnému odumírání světločivých buněk sítnice, protože nejsou dostatečně cévně zásobené. Sítnici tvoří dva typy buněk fotoreceptorů a to tyčinky a čípky. Tyčinky rozlišují odstíny šedi a jsou citlivější na světlo. Umožňují vidění za šera. Čípky zprostředkovávají vidění barevné.

PRA existuje několik typů:
- dysplazie tyčinek a čípků ( rod-cone displasia 1,2,3 )
- ranná degenerace sítnice ( early retinal degeneration )
- dysplazie tyčinek ( rod dysplasia )
- dysplazie fotoreceptorů ( photoreceptor dysplasia )
- progresivní degenerace tyčinek a čípků ( progressive rod cone degeneration )
- PRA dědičně vázaná na samičí pohlaví ( X - linked PRA )

PRA prcd
    První klinické příznaky pozoruje majitel za šera a při snížené viditelnosti. Pes se špatně orientuje, zornice je rozevřená ( i při přímém dopadu světla ), zhoršuje se periferní vidění a pes naráží do překážek. Onemocnění končí ztrátou zraku. Terapie PRA neexistuje, cestou jsou pouze přísná selektivní opatření v chovu.
     Po celou dobu působení psa v plemenitbě by mělo být vyšetření periodicky opakováno. Onemocnění se totiž může u jedince objevit kdykoliv během průběhu života a je různě závažné v závislosti na plemeni.

    I když by někdo mohl poznamenat něco o samochvále, přesto musíme uvést, že naši Bostonci se dostali i do časopisů.

- časopis Psí kusy 12/2008 (pdf 319 kB)
- časopis Psí kusy 12/2008 (pdf 397 kB)